Z dějin vrchlabské Střelnice
Dne 5. ledna 2010 bude po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřena budova Střelnice, sídlo Kulturního domu a středisko zdejšího kulturního a společenského života. Historie této budovy je spojena s působením spolku ostrostřelců, který byl ustaven podle školní kroniky v roce 1846. Tento spolek měl své zázemí na levém břehu Labe v katastru obce Dolejší Vrchlabí. Jedná se o stejné místo, kde se dnes nachází Kulturní dům Střelnice. Zde stála také původní budova Střelnice (čp. 146), ve které se nacházela hospoda, kde se ostrostřelci scházeli a měli zde své zázemí.
Tuto budovu koupili ostrostřelci v roce 1870 za 6301 zlatých. V přízemí byl velký sál, několik místností a byt hostinského. Na přilehlém pozemku se nacházel střelecký plac, zahrada, kuželna a letní pavilón. K první velké přestavbě Střelnice došlo v letech 1895-1896 podle projektu Viktora Krause a Klofase Hollmana. Byl vybudován nový sál, jehož charakteristickým znakem se stalo velké střední okno s orámováním v secesním stylu a nápisem Hohenelber Schützen Verein. Na jižní straně byla k sálu připojena pětiboká přístavba, kde bylo umístěno orchestřiště.
V této době zřejmě začíná Střelnici využívat i spolek vrchlabských ochotníků – obdivovatelů divadla (Liebhaberbühne). Další přestavba z let 1903-1904 tak vycházela vstříc především potřebě stálé divadelní scény. Projekt této adaptace pochází z dílny stejných stavitelů jako v případě předchozí rekonstrukce. Konkurenční projekt stavitele Friedricha Pilze koncipovaný v novorenesančním duchu byl asi kvůli vysokým nákladům odmítnut. Střelnice tak získala secesní podobu. Severní trakt byl zvýšen o jedno patro. Vchod do budovy s kruhovým ostěním zvýraznil vysoký štít. V této části se nacházela vstupní hala, šatny, kuchyň a restaurace. Střední trakt se sálem byl po obou stranách zakončen jehlancově se zužujícími věžemi na západě a na východě rozšířen o přísálí, které mělo původně sloužit jako jídelna. Nově byla pojata jižní přístavba, ve které bylo vybudováno jeviště s moderním osvětlením, provazištěm a podjevištním prostorem, který umožňoval zřízení propadliště. Zázemí pro herce tvořily čtyři šatny a záchody.
V roce 1904 zde sehráli ochotníci pět zcela vyprodaných představení Schillerovy hry Vilém Tell. Během dvaceti sedmi let pod vedením Willyho Jerie (zemřel v roce 1926) vrchlabští ochotníci předvedli převážně na Střelnici více než 117 divadelních her. Střelnice nebyla pouze dějištěm divadelních představení, ale střediskem vrchlabského kulturního života vůbec. Konaly se zde plesy vrchlabských spolků. Rovněž zde vznikl první vrchlabský biograf. V roce 1914 získal Robert Weigend povolení městské rady ke zřízení promítací místnosti na gaelerii. Po válce zde provozoval kino spolu s Josefem Lorenzem. Film, jakožto nové medium, měl značný ohlas. Kapacita sálu pro promítání počítala s více jak 600 místy na sezení i na stání. Ke Střelnicí i nadále patřil střelecký plac, zahrada a také kuželna. V roce 1934 se objevil záměr na výstavbu kluziště a v roce 1939 návrh na zřízení malorážkové střelnice.
V roce 1945 převzal Střelnici stát a knihovním vlastníkem se stalo město Vrchlabí. Budova byla zařízená pro divadelní, restaurační a kulturní provoz a přes značná poškození se s ní počítalo jako s kulturním domem. Její ráz bylo podle dobových dokumentů zapotřebí odněmčit. V sále provozovala svá představení Divadelní jednota Šír, která zde sehrála do roku 1960 58 her (219 představení). V tomto roce byla Střelnice z bezpečnostně požárních důvodů uzavřena.
Podle dochované korespondence s plánovacím odborem ONV Trutnov chtěl MěNV Vrchlabí přistoupit k rekonstrukci již v roce 1960. Bohužel akce nebyla včas ohlášena a zařazena do pětiletého plánu, a tak se opravy odložily o čtyři roky. Kulturní činnost byla v této době organizována v rámci Spojeného závodního klubu pracujících „Strojklub“. V roce 1964 byla ve spolupráci s místními největšími podniky jako zřizovateli Strojklubu zahájena celková obnova Střelnice, která probíhala až do roku 1966. Opravy umožnily otevření Kulturního domu, avšak za cenu ztráty její secesní podoby. V prosinci téhož roku zde zahájil režisér Miloš Forman natáčení filmu Hoří, má panenko.
Další rekonstrukce byly prováděny v 70. a 80. letech. Například v letech 1975-1976 došlo k úpravě předsálí, sálu a přísalí, kdy byly položeny vliskové podlahové krytiny. Již předtím byly vybudovány klubovní a učební místnosti, kuchyň a jídelna, přebudována vstupní hala se šatnami apod. Následně bylo upraveno jevištní zařízení a fasáda. V rámci těchto úprav Střelnice zcela ztratila i poslední zbytky své původní podoby.
Současná rekonstrukce, která byla započata v roce 2008 a jež je realizována Městem Vrchlabí s podporou Evropské unie (operační program ROP NUTS II Severovýchod) navrací Střelnici její secesní ráz a výrazně rozšiřuje možnosti jejího využití. Vrchlabí tak získává další renovovanou kulturní památku. Na závěr snad nezbývá než Střelnici popřát řadu spokojených návštěvníků a dalších více než sto let rozvoje bez nedomyšlených přestaveb a chátrání.
Pavel Zahradník
Použité prameny a literatura:
Miloslav Bartoš: O dějinách spolku ostrostřelců a Střelnice, in: Puls. Časopis města Vrchlabí 1998, září, s 2-3, říjen, s. 3, listopad, s. 12.
Festschrift zur Hundertjahrfeier der Liebhaberbühne der Bundesgruppe Hohenelbe. Hohenelebe 1936.
SOkA Trutnov, Archiv města Vrchlabí.
SOkA Trutnov,Městský národní výbor Vrchlabí.