Facebook

Hoří, má panenko film Miloše Formana

info o filmu

„Čirá legrace. Jako podobenství nadčasový film relevantní v mnoha dobách a mnoha zemích. Kdykoli se setkám s byrokratickým myšlením, je pozoruhodné, jak často si vzpomenu na onoho hasiče, který přisunuje chalupníkovo křeslo blíže k plamenům.“

(Roger Ebert, Chicago Sun Times, 4. 8. 2002)

Snímek Hoří, má panenko líčí peripetie plesu dobrovolných hasičů, odehrávajícího se na provinčním maloměstě. Film je satirickým obrazem měšťácké společnosti, komunistického režimu, ale i obecnějším podobenstvím o lidském společenství, v němž ti neschopní rozhodují o osudech ostatních. Formanův sarkastický humor tentokrát neušetří nikoho a nic. Odkrývá lidskou hloupost, zabedněnost, aroganci i prázdné fráze jazyka pochybné moci.

O filmu

Středobodem filmu je provinční sbor dobrovolných hasičů, kteří se úporně snaží organizovat zábavu na svém plese. Sled anekdot evokuje trapasy, v něž se postupně zvrhává výroční slavnost pořádaná k uctění vysloužilého kolegy. Z volby královny krásy vzniká fraška groteskních typů, maminky tuctových slečen lobbují u plesového výboru, tatínkové pijí a dívky se stydí.

Ve chvíli všeobecného zmatku, kdy členové výboru nahánějí vybrané krásky k promenádě, začne ve vesnici hořet. Opilým hasičům se nepodaří vyjet se stříkačkou ze závějí. Účastníci slavnosti se sbíhají k požáru, pomáhají majiteli hořícího stavení vynášet věci z chalupy a hasit sněhem – leč marně. Hospodský hbitě kasíruje hosty uprchlé ze sálu a vybaluje na vypůjčeném, z požáru zachráněném stole občerstvení. „Dědo, není vám zima,“ strachuje se přihlížející panímáma o zdraví vyhořelého. „Tak ho vemte blíž k ohni,“ radí jiný přihlížející.

Nakonec se všichni vracejí do tanečního sálu a zábava pokračuje. Ukazuje se však, že část tomboly byla v průběhu zábavy rozkradena. Výbor nechá velkoryse zhasnout, aby mohli viníci vrátit ukradené věci, jenže po rozsvícení nezbude z tomboly již skoro nic. Přistižen je jen jeden poctivý člen výboru, který se snaží ukradené vrátit.

„Takovou hanbu nemůžeme dopustit. Lidem se to musí nějak vysvětlit. Vždyť co by řekli?“ dohadují se hasiči. „Když si tombolu rozkradli, nemůžou nic vyhrát,“ říká jeden z nich. „Jak k tomu přijdou ti, co si losy poctivě koupili a nic si nenakradli?“ kontruje druhý. „Měli si nakrást,“ odpovídá první. Nakonec se všichni shodují, že tombola je rozkradená, všichni tam byli, všichni jsou tudíž podezřelí, „tak ať všichni drží hubu“.

Forman je ve své rané tvorbě velmi blízko principu tzv. krutého divadla 60. let, které se mimo jiné blíží reflexi reality bez uměleckého přikrašlování, tedy ve vší ošklivosti a trapnosti lidské existence. Společně se scenáristickými kolegy Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem vytváří výstižnou metaforu tehdejší společnosti deformované socialistickou morálkou, která staví oficiální přetvářku nad lidskou důstojnost a čest.

Paradoxně toto nekompromisní podobenství rozhořčilo úplně stejně socialistické aparátčíky jako kapitalistického koproducenta Carla Pontiho, který jej považoval za zesměšnění obyčejného člověka. Přes složité peripetie uvedení do kin se však snímek dočkal světové premiéry v USA a nominace na Oscara, která byla pro Miloše Formana pomyslnou letenkou do Ameriky, tedy za svobodou.

Zajímavosti

  • Film vznikal v československo-italské koprodukci s účastí slavného italského producenta Carla Pontiho. Rozpočet ve výši 80 tisíc dolarů byl na české poměry velmi vysoký a mimo jiné umožnil natáčení v barvě. Pontimu se však nelíbil Formanův sarkastický tón, z projektu se stáhl a žádal své peníze od Československého státního filmu zpět, oficiálně kvůli nedodržení smlouvy. Objednal si prý film dlouhý 75 minut a obdržel film dlouhý 73 minuty. Formanovi proto hrozilo soudní obvinění s možným desetiletým trestem za „poškozování socialistického majetku“. Situaci zachránil nákupem zahraničních práv francouzský producent Claude Berri. Uhradil tak Formanův dluh vůči Československému státnímu filmu a navíc zajistil promítání filmu po celém světě.
  • Forman i kameraman Miroslav Ondříček tehdy na barevný materiál natáčeli poprvé. V té souvislosti vznikl problém s oblečením komparzu. Tehdy totiž všichni dělníci nosili modré oblečení a košile, což ve výsledku na barevném materiálu působilo velmi chladně a neosobně. Ondříček proto z kostýmů veškerou modrou vyřadil. Všichni, včetně komparsu, museli proto ze svých šatníků vybrat oblečení v jiných barvách.
  • V roce 1968 uzavíral film Hoří, má panenko americký New York Film Festival. Na základě tohoto promítání byl snímek ještě v témže roce nominován na Oscara.
  • Film byl spolu s tituly Všichni dobří rodáci Vojtěch Jasného a O slavnosti a hostech Jana Němce jedním ze tří československých titulů zařazených do oficiální soutěže festivalu v Cannes v roce 1968. Jednalo se o historicky nejsilnější zastoupení československé kinematografie na tomto festivalu. Konání celé akce však nakonec zabránily studentské bouře a květnová stávka francouzských filmařů.
  • Snímek Hoří, má panenko byl hotový už v roce 1967, ale musel čekat téměř rok na své uvedení v Československu kvůli cenzurním a úředním obstrukcím. Do běžné distribuce se snímek v Československu dostal až v roce 1968 díky obrodnému politickému hnutí Pražské jaro. V československých kinech byl uváděn ještě v srpnu, kdy demokratické změny v Československu přerušila okupace vojsky Varšavského paktu. Následně byl novou normalizační politickou garniturou zakázán a uložen do trezoru.

Miloš Forman o filmu

  • „Neměl jsem v úmyslu točit politickou alegorii nemám je ve filmu rád jenže v tom příběhu o rozkradené tombole čelní představitelé komunistické strany poznali sami sebe.“
  • „Společně s Papouškem jsme odjeli do Krkonoš psát příběh o vojenském dezertérovi, který se ukrývá ve sklepení pražské Lucerny. Přijel za námi Ivan Passer, aby nám s tím pomohl, ale ani jemu se nepodařilo nás z toho mrtvého bodu vytáhnout. Rozhodli jsme se, že si musíme od scénáře odpočinout, a zašli jsme na bál, který tu sobotu večer pořádal místní požárnický sbor. Chtěli jsme jen koukat na lidi, trochu se opít, pokecat s holkama a prostě relaxovat. Ve Vrchlabí měli dobrovolný požárnický sbor a většina jeho členů pracovala přes den v místní továrně. Na bál se přišli bavit a něco si užít. Uspořádali soutěž o královnu krásy pro své tuctové dcery. Měli i tombolu. Pili a hádali se se svými ženami. A my na to koukali jako vyjevení. Celý příští den jsme s Ivanem a Papouškem nemluvili o ničem jiném než o předešlém večeru. V pondělí jsme své postřehy začali rozvíjet: co by se asi stalo, kdyby… A v úterý jsme začali psát scénář. Ten film se psal sám. Kdykoli se vynořil nějaký problém, rozjeli jsme se do Vrchlabí a pokecali s hasiči. Našli jsme totiž hospodu, kam chodili na pivo, hrát karty a biliár. Už nás znali a mluvili s námi otevřeně a za šest týdnů byla první verze scénáře Hoří, má panenko hotová.“
  • „V minulosti by takový film prostě zakázali, ale v té zvláštní době blížícího se Pražského jara už i komunističtí pohlaváři začínali ztrácet nervy a nepopulární opatření obalovali do nejrůznějších fines. Uspořádali třeba promítání filmu, který chtěli zakázat, před pozvaným obecenstvem. Do sálu nasadili několik provokatérů s úkolem křičet, že film uráží dělnickou třídu, a pak ho stáhli z distribuce s tím, že si to ‚lid‘ přeje.“
  • „První veřejné promítání filmu Hoří, má panenko se konalo ve Vrchlabí. Kulturní papaláši vybrali tohle místo v naději, že vrchlabští občané se budou cítit dotčeni a zesměšněni způsobem, jakým jsem je zobrazil na plátně. Předpokládali, že jejich reakce bude natolik zlostná, že mi výslovně zakázali do Vrchlabí jet, abych náhodou nepřišel k úrazu. Ve skutečnosti se ale vrchlabské publikum během promítání vesele řehtalo. Pak byla otevřena diskuse. Jako první povstal jeden z příslušníků stranou nasazené klaky a jménem všech přítomných promluvil o tom, jak velice tenhle film uráží naši dělnickou třídu a především požárníky. Když skončil, přihlásil se o slovo jeden z  hasičů, který se čirou náhodou taky jmenoval Novotný [Novotný bylo jméno prezidenta republiky, pozn. red.]. Pan Novotný povstal. ‚Já teda nevím, soudruzi. Vážně nevím. Víte, já nejsem žádný řečník a inteligent, ale já fakt nevím. Tady soudruh říká, že nás to uráží, a možná že jo, ale heršvec, lidi, nepamatujete si, jak to vypadalo, když Jírovům chytnul ten kozí chlívek? Jak jsme všichni seděli v hospodě a chlastali? A když jsme se tam pak doštrachali, jak jsme zjistili, že jsme nechali hadice na stanici? Vzpomínáte na to? A pak jak se nám auťák překotil na ledě? Doteď vidím, jak ta Jírovic koza shořela. Takhle blbě v tom filmu přece jen nevypadáme.“http://www.csfd.cz/film/2975-hori-ma-panenko/

Partneři

ATL Elektro Horolezení.cz Pekviz Caffé Botta Havex auto Kozí plácek 127 Hendrych U Zvonu Hotel Labuť Jona drinks CAPARTI ČEZ