najdete nás
na facebooku
Program
Jiří Sycha / housle a Filip Dvořák / cembalo
ne 21. 07. 2019
19:00
Klášter
XXIV. VRCHLABSKÉ HUDEBNÍ LÉTO
Jiří Sycha / housle a Filip Dvořák / cembalo
Stopy folklóru v barokní hudbě
Vstupné: 150 Kč (senioři a studenti 100 Kč)
Děti do 15 let zdarma.
PRODEJ VSTUPENEK V DEN KONÁNÍ KONCERTU - NEČÍSLOVANÝ SÁL!
STOPY FOLKLÓRU v barokní hudbě lze najít v řadě skladeb známých i neznámých skladatelů. Za všechny uvedu v 18. století velmi populárního G. Ph. Telemanna. Ten uměl lidově znějícími melodiemi a zemitými rytmy pořádně okořenit jinak tradičně komponované kusy. A Telemann rozhodně nebyl jediný, koho lidové motivy inspirovaly a kdo se nezdráhal je zakomponovat do své hudby. Nevyhýbali se tomu ani ti největší skladatelé (např. J. Haydn) a platí to dodnes.
program:
- G. F. Händel – Sonáta F-dur (Adagio – Allegro)
- N. Matteis – Aria Amorosa and Ground
- Skotské barokní melodie (Braes of Ballandine – Killicrankie – Johnny Cope)
- H. Eccles – Ground (variace)
- H. Purcell – Ground (cembalo sólo)
- T. O´Carolan – Irské barokní melodie (Carolan´s Cup – Sheebeh and Sheemore – All alive – Sackow´s Jig)
- J. Sycha – Splašený beran
- Anonymní uherské melodie ze 17. a 18. st.
Mimořádně zajímavá hudba s lidovými prvky vznikala v 17. a 18. století především v anglickém království, kde lze speciálně skotský či irský folklórní element vystopovat v řadě skladeb vydaných v Londýně (např. v díle oblíbeného houslisty N. Matteise nebo H. Ecclese). V mnoha skladbách se nějakým způsobem napodobují skotské dudy a jejich technika hry a zdobení (věty nesou většinou označení Alla Hornpipe). Mimořádně lidově zní skladby skotského houslisty N. Gowa, který dudácký styl hry skvělým způsobem aplikoval na housle. V jiných kusech zase cítíme vliv irské harfové a flétnové hudby pouliční a hospodské. Většinu autorů takové kdysi “populární“ hudby ze 17. století dnes už neznáme jménem, upadli totiž v zapomnění. Výjimku tvoří ale například irský harfista T. O´Carolan, jehož skladbiček se dochovalo kolem 200. Jedná se vesměs o jednoduché melodie bez Bassa continua, které lze odpovídajícím způsobem doplnit o harmonický doprovod. Dají se dobře hrát především na housle nebo flétnu. O´Carolan byl ve své době považován za posledního žijícího irského “barda“ a jako slepec se živil pouličním hraním na harfu a vyprávěním starých příběhů a básní. Jeho hudba zní více jako folklór než jako klasické baroko. Některé jeho motivy byly tak oblíbené, že zlidověly (podobně jako v Čechách některé písně Michnovy), a lze je zaslechnout v interpretaci irských folklórních či folkových skupin při hospodských produkcích. Často jsou také interpretovány v harfových souborech.
Lidově znějících melodií, které vznikly v době baroka, se dochovaly v Irsku, Skotsku a jinde celá řada a často byly sesbírány a tiskem vydány až začátkem 19. století (podobně jako v Čechách a na Moravě lidové písně). Obsáhlé sbírky především tanečních melodií ze 17. a 18. století máme dochovány z oblasti bývalého Rakousko – Uherska. Jedná se o tzv. Kodexy (několik významných se dochovalo na území dnešního Slovenska), za všechny uvádím např. Melodiarium A. Szirmay – Keczer. Některé z motivů těchto starých sbírek se dodnes v nějaké podobě hrají k tanci v Maďarsku nebo rumunské Transylvánii, a jelikož pár těchto melodií je dokonce součástí tištěných maďarských škol na cimbál, pronikly až k našim učitelům cimbálu na Moravu a jsou v jejich podání tu a tam někde slyšet.
Mimořádně zajímavou kapitolu ohledně hledání STOP FOLKLÓRU v barokní hudbě tvoří ještě tvorba ovlivněná folklórem jihoamerickým (především peruánským a bolivijským, popř. kečuánským). Skutečně se dochovala řada skladeb z období, kdy jezuitští kněží a skladatelé působili v této daleké oblasti. Tato hudba však není zahrnuta do dnešního programu, protože by si zasloužila samostatnou koncertní dramaturgii.
Partneři
